V době vojenské služby působil jako sólista v Armádním uměleckém souboru. V letech 1969–70 působil v České filharmonii, pak v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu. V roce 1975 se rozhodl k odchodu do Švédska.
Jaroslav Šonský se několikrát zúčastnil mistrovských kurzů
u Semjona Snitkovského, také u Tibora Vargy a Nathana Milsteina. Ve Švédsku rozvinul vlastní koncertní činost a působil i pedagogicky. Založil a vedl několik komorních souborů,s nimiž systematicky pracoval a koncertoval. V roce 1978 založil klavírní trio EPOS TRIO (Anders Peterson – klavír, Jaroslav Šonský – housle, Ingemar Ohlsson – violoncello), s nímž se zúčastnil mistrovských kurzů u Hanse Leygrafa, Amadea Baldovina (Trio di Trieste), Norberta Brainina (Amadeus kvartet).
V osmdesátých letech obdržel spolu s Epos triem opakovaně pozvání od Menahema Presslera do Kanady (Banff Centre) na mistrovské kurzy. Později v Kanadě sám vyučoval na univerzitě v Brandonu.
Od roku 1991 koncertovalo trio ve složení, Gesine Tiefuhr – klavír, Jaroslav Šonský – housle, Jan Diesselhorst – violoncello pod obměněným názvem EPOS TRIO – BERLIN. Ve stejném období vystupoval Jaroslav Šonský v duu s Leonorou Josiović, dříve pianistkou tehdy již nežijícího Semjona Snitkovského. V letech 2001–09 spolupracoval s přední brazilskou klavíristkou Patrícií Bretas. V tomto období vystoupili mnohokrát v Brazílii a jako duo koncertovali v řadě evropských zemí i v České republice.
Jako sólista spolupracoval Jaroslav Šonský například s dirigenty Vladimírem Válkem, Leošem Svárovským, Stanislavem Vavřínkem, Petrem Louženským. Dále to byli např. Gerard Oskamp, Jorma Panula, Ilarion Ionescu-Galati, Vojciech Rajsky a další. Kromě Kanady
vyučoval i na mistrovských kurzech v USA, Brazílii a v několika evropských zemích.
Od roku 2008 rozvíjí Jaroslav Šonský komorní spolupráci s vynikajíci francouzskou klavíristkou Sylvaine Wiart. Po předčasném úmrtí violoncellisty EPOS TRIA – BERLIN Jana Diesselhorsta vystupuje i s Gesine Tiefuhr s virtuosním repertoárem pro housle a cembalo.
V roce 2012 založil v Praze 12členný smyčcový soubor Martinů Strings Prague, který navazuje na tradici české smyčcové kultury.
Sólisticky i v komorních produkcích vystoupil Jaroslav Šonský dosud ve 23 zemích, nahrával pro významné rozhlasové stanice, koncertoval i při velmi prestižních událostech, například
při poslední zahraniční návštěvě prezidenta Havla v Německu nebo pro švédského krále
před jeho historicky první cestou do ČR. Jeho vzory jsou jak ve složení repertoáru,
tak i v uměleckém zaměření Josef Suk, David Oistrach a Henryk Szeryng.
Hraje na mistrovský francouzský nástroj Jean Baptista Vuillaume.
Manažerské a další aktivit:y:
Pro švédský Symfonický orchestr v Norrköpingu (SON), jehož byl členem, pracoval též jako manažer. V jeho produkci SON absolvoval turné do ČR, Rakouska a Maďarska (2000) a do
ČR a SR (2009, během švédského předsednictví EU).
Jaroslav Šonský byl členem vedení mezinárodní sekce Společnosti Bohuslava Martinů.
Ve Švédsku inicioval, organizoval a uskutečnil ve spolupráci s Velvyslanectvím ČR a s Českým centrem řadu kulturních projektů, propagujících Českou republiku. Na jeho pozvání mělo příležitost koncertovat ve Švédsku mnoho českých hudebníků. V roce 2003 mu byla
za nezištnou dlouhodobou propagaci české kultury v zahraničí udělena cena
Jana Masaryka – Gratias Agit (Uděluje Ministerstvo zahraničních věcí ČR). V roce 2009
se Jaroslav Šonský stal jednou z osobností filmového dokumentu České kořeny ve Švédsku.
Žije v Norrköpingu (Švédsko) a nyní opět i v Praze.
